Okresní záložna hospodářská v Karlíně, jejíž kmenové jmění jest povahy veřejnoprávní, vznikla sloučením 14 bývalých kontribučenských záložen na území bývalého zastupitelského okresu karlínského a části 8 kontribučenských záložen mimo tento okres ležících.
Na území bývalého karlínského okresu měly sídla tyto kontribučenské záložny se zúčastněnými obcemi:
Pakoměřická (Bášť, Baštěk, Líbeznice),
Panobřežanská (Panenské Břežany, Bořanovice, Čenkov, Dolinek, Předboj a Sedlec),
Čakovická (Čakovice),
Libeňská (Libeň, Holešovice, Chabry, Kobylisy, Čimice, Prosek),
Ďáblická (Ďáblice a Hloubětín),
Klecanská (Klecany),
Klíčanská (Klíčany a Hoštice),
Chvala-Šestajovická (Chvala, Svépravice, Čertousy a Xaverov),
Vinořská (Vinoř, Kbely, Letňany, Satalice, Radonice a Třeboratice),
Kojetická (s částí Kojetic),
Dolnopočernická (Dolní Počernice),
Velkoveská (Veliká Ves),
Vodolská (Odolena Voda a Vodochody) a
Veltěžská (Veltěž).
Mimo okres karlínský pak měly sídla kontribučenské záložny, jež částečně předaly kmenové jmění okresní záložně hospodářské v Karlíně podle zúčastněných obcí:
Hostivařská (Bohnice, Holešovice a Troja),
Uhřiněvská (Hostavice a Kyje),
Roztocká (Husinec, Řež a klecánky),
Lobkovická (Kojetice),
V Obříství (Kojetice),
Chvatěrubská (Máslovice a Přemyšlení),
Michle-malešická (Horní Počernice a Čertousy) a
V trněném Újezdě (Troja, Podhoř).
Tyto kontribučenské záložny vynikly z kontrobučenských fondů (sýpek) obilních, do nichž odváděli účastníci - zemědělci - sedláci uvedených obcí obilí, aby byla nastřádána zásoba pro případ neúrody k osevu jarnímu i podzimnímu (podle patentu z 9. června 1788). Tyto sýpky byly tedy zřízeny v prvé řadě pro potřebu poddaných sedláků, ale i v zájmu vrchnosti a státu, aby měl zabezpečeny kontribuce i v případě pohromy.
Neposledním důvodem k zřízení těchto sýpek byly i zájmy vojenské (zásobování); v (před)předminulém století nebylo totiž komunikací, po nichž by bylo možno urychleně dopraviti velké množství obilí.
|